Australský ovčák může být příjemným rodinným psem, šikovným sportovcem, ale i oddaným asistenčním či canisterapeutickým psem. Někteří australáčci se věnují také záchranářským pracem. Existují chovné linie pracovní a výstavní, psi z exteriérových linií mívají klidnější povahu a nižší nároky na pohyb a vytížení.

Ausie je nadprůměrně bystrý pes s vynikající pamětí. Ke své rodině si navíc vytváří úzkou citovou vazbu, rád majitele potěší a tak ochotně spolupracuje.

K lidem bývají kamarádští, jen někteří jedinci mohou být trochu nedůvěřiví nebo ostražití. Agresivita k lidem v pravém slova smyslu se u tohoto plemene nevyskytuje. To však neznamená, že není dobrým hlídačem. Snad každý australský ovčák ohlásí návštěvu, která se přiblíží k brance.

Doma chápe hranice pozemku, který má hlídat, a nemá snahu ze zahrady utíkat a toulat se.

Výchova

Australský ovčák se vychovává snadno, ale stejně jako všechna plemena i on má své pubertální období, kdy si myslí, že si může dělat, co ho napadne.

Štěňata jsou zpravidla vnímavá a zvědavá, nebojí se cokoliv prozkoumávat a s radostí následují svého pána. Proto je velmi vhodné nechávat hned od štěněčího věku psíka často na volno a s kapsou plnou pamlsků jej utvrzovat, jak vypadá správné přivolání.

Štěňata ausíků nemají tendence se příliš vzdalovat ani lovit, cokoliv se kolem šustne. Na druhou stranu jejich zvědavost a touha si hrát často u štěňat vyvolává chuť se běžet skamarádit s každým kolemjdoucím člověkem, psem, nebo i jiným zvířetem. A zde je potřeba dávat velký pozor.

V první řadě je nutné se vyhýbat místům, která mohou být pro rozverná malá štěňata nebezpečná (např. blízko silnice), a další problém číhá ve špatně vychovaných psech či nebezpečně se chovajících zvířatech (hovězí dobytek apod.).

Ve štěněčím věku se australští ovčáci velmi dobře učí poslušnosti i pachovým pracím. Je škoda toho nevyužít, protože období puberty na čas vnímavost při výcviku zastaví či vrátí o několik kroků zpět.

Štěně můžete učit základům chůze na vodítku, sedni a lehni, samozřejmě i přivolání a pochopení výrazu „fuj“, ale také další cviky, jako je například „na místo“, „zůstaň“ či „štěkej“.

Rozhodně lze doporučit snažit se hned od počátku u štěněte rozvíjet hravou formou chuť do aportování, protože to je věc, ve které ne každý ausík vyniká. Když na rozvíjení chuti k aportování ve štěněčím věku zapomeneme, v dospělosti se to už velmi těžko dohání.

Výcvik

Co se týče poslušnosti, je to plemeno chápavé, vnímavé a dostatečně chytré na to, aby se naučilo mnohým cvikům poslušnosti. Ovšem na vrcholové výkony typu IPO3, myšlen soubor několika precizně až strojově provedených cviků v nějakém časovém intervalu (jako je např. u všestranných zkoušek), není většina ausíků stavěna.

U složitějších cviků s potřebou dlouhodobějšího maximálního soustředění nepodává stabilně stejné výkony, někdy má své dny a hlavně způsob výcviku musí psovi tzv. sednout.

Australan nesnese dril, ostré povely či nějaké tvrdší vysvětlování cviků. Pak se uzavře do sebe, ztrácí radost z takové činnosti a pohled na smutného psa je stejně smutný. Naladění psovoda a psa na stejnou notu při výcviku na cvičáku je opravdu často velmi složité.

To se ale bavíme o přípravě na zkoušky typu IPO nebo ZVV apod. Jednodušší zkoušky, jako např. ZOP, ZPU či BH, australský ovčák při troše snahy majitele bez problémů zvládne.

Stačí výcvik chytit za správný konec, na psa nespěchat a najít dobré cvičiště psů. Pak jde všechno skoro samo a spokojenost je na všech stranách.

Většina australských ovčáků má přirozené vlohy pro stopování či jiné pachové práce. Je škoda, že tato činnost neláká pro svůj zdlouhavý postup a časovou i prostorovou náročnost mnoho majitelů psů, protože v této činnosti může australský ovčák opravdu vynikat.

Zabrousíme-li do výcviku obran, je nutné konstatovat, že to není silná stránka australských ovčáků, ale znám výjimky. Někteří jedinci se do tohoto aktu vůbec nechtějí zapojit, jako by si s tím nevědí rady, jiní sice po systematickém výcviku se dostanou do určitého stupně, kdy jsou schopni i složit nějakou zkoušku lehčího stupně, ale velké razance při zákusech se u tohoto plemene nedočkáte.

Jistě, najdou se i výjimky, ale nelze na to spoléhat a ani u mladého psa vhodnost jedince na výcvik obran nepoznáme.

Tedy v souhrnu sice není možné s čistým svědomím tohoto psa doporučit k vrcholovému výcviku všestrannosti, ale rozhodně ho lze doporučit ke všem základním zkouškám, zejména těm, které obsahují základní poslušnost a vyrovnanost povahy a nebo se zaměřují na pachové práce plus základní poslušnost.

Australský ovčák a děti

Při vhodné výchově je australský ovčák plemeno vhodné i k těm nejmenším dětem. Ausie je mírný, přátelský a díky své vnímavé povaze moc dobře ví, že má před sebou lidské mládě.

I tak je třeba mít na paměti, že žádný pes není (a ani nemá povinnost) být naprosto svatý a nechat si líbit úplně cokoliv.

Přiměřeně věku proto dítě učíme správnému přístupu ke zvířeti a především respektujeme, že pes má také nárok na chvíli klidu.

(převzato z iFauna.cz)